Etnokuća

V roce 2012 se poprvé v hlavě předsedy České besedy Kruščice, pana Jozefa Iroviće, zrodila myšlenka vytvořit v Kruščici prostor, kde by byly zachovány vzpomínky a také povědomí o tom, jak žili Češi v Kruščici po svém příchodu z Rumunska. Hned od počátku ale bylo jasné, že se nebude jednat o muzeum, ve které je pouze stálá expozice, ale že by bylo vhodné celý projekt pojmout poněkud interaktivnější formou. Jinými slovy, měl by to být prostor, ve kterém budou na jedné straně zachovány artefakty, předměty denní potřeby a vůbec kolorit života české menšiny v Srbsku, ale zároveň také místo, v němž může své aktivity provozovat současná generace Čechů v Kruščici.

Jako nejvhodnější se od počátku jevil dům s popisným číslem 75, který byl postaven rodinou Jozefa a Any Škornjičkových na konci 19. století a který se zdál být také v dostatečně zachovalém stavu. K domu navíc přiléhal poměrně velký pozemek a několik více či méně použitelných hospodářských budov (stará maštal pro koně a krávy, sklad na kukuřici, chlív pro prasata, kůlna). Majitelé se také uvolili zanechat v domě veškeré vnitřní vybavení, původní nábytek, obrazy, nádobí a vše, co by mohlo být připomínkou života Čechů v Srbsku.

V roce 2013 tedy byla podepsána předkupní smlouva a koncem roku 2016 přešel dům s tehdy ještě pracovním, nyní již oficiálním názvem Etnokuća do vlastnictví České besedy Kruščice.

S kultivováním a renovováním prostoru Etnokući začali členové České besedy Kruščice  podstatě bezprostředně po podpisu předkupní smlouvy. Na tomto místě patří velký dík Velvyslanectví české republiky v Bělehradě nejenom za finanční podporu projektu, ale především za trvalou podporu české menšiny v Srbsku.

Postupně se do Etnokući přesunuly zkoušky Pěveckého sporu České besedy Kruščice, několikrát také zkoušky Folklorního souboru České besedy Kruščice. Jedním z největších změn bylo pak přesunutí kurzů českého jazyka z prostor Českého domu, do ložnice Etnokući, tedy místnosti, který původně sloužila pouze pro hosty.

Jednou z prvních akcí, ve které již plánovaně sehrála Etnokuća svoji roli, byl druhý ročník Vynášení Morany v Kruščici, do kterého jsou tradičně zapojeni účastníci kurzu českého jazyka a členové Foklorního tanečního souboru České besedy Kruščice. V roce 2015 vsadil folklorní průvod na závěr celého obyčeje do zahrady hrušeň nejen jako symbol přicházejícího jara, ale také jako symbol Kruščice. V roce 2016 a v roce letošním přibyly v rámci této akce, která se těší stále většímu zájmu obyvatel, ještě další základní stavební jednotky budoucího hruškového sadu.

Za zmínku stojí letní multikulturní festival Lepota različitosti – Krása různorodosti, kterého se ročně zúčastní okolo dvaceti pěveckých souborů a folklorních tanečních uskupení představujících kulturu nejrůznějších etnik žijících na území Srbska. Slavnostní úvodní setkání návštěvníků a účinkujících se koná vždy na pozemku Etnokuće a v roce 2016 byla do vnitřních prostor také instalována výstava a videoprojekce fotografií z předchozích ročníků festivalu.

V témže roce jsme využili návštěvy Cimbálové muziky Kordulka a folklorního tanečního souboru Kotár v nedalekém Vršci v rámci akce Dny české kultury v Srbsku a zorganizovali jsme večerní Posezení u cimbálu, které se setkalo s nebývalým ohlasem a skočilo až v ranních hodinách. Zahrada Etnokući tak ožila moravskou a českou lidovou muzikou a tancem. Stoly se prohýbaly pod dobrý jídlem, kořalkou a pivem a náhodný kolemjdoucí by si možná mohl myslet, že se na chvíli ocitl na starodávné venkovské svatbě.

Etnokuća prošla za poslední čtyři roky od své exhumace výraznou změnou a vzhledem k tomu, že zatím nechybí ani snaha ani nadšení, jistě jí ještě výrazné změny čekají.

Rádi bychom Etnokuću nabídli také jako možnost ubytování především českým turistům, kteří si k české menšině v Srbsku v posledních letech nacházejí cestu stále častěji. První zkušenosti s ubytováním, zatím pouze ve stanech v zahradě, ale s možností využití vnitřních prostor Etnokući, dopadly nad očekávání dobře. Plánujeme i nabídku interaktivních programů s využitím místních produktů – pálení kořalky, kurz vaření srbské kuchyně, výroba vlastních marmelád a ajvaru atd., což je v dnešní době rozkvětu agroturistiky jistě zajímavé lákadlo.